Po setkání s ním jsem toužil, ale protože se snažím zmapovat terén v Litvínově a okolí a za vážkami nevyjíždím na vzdálené lokality, bral jsem to zatím jako odložený sen. Tady jsem totiž netušil, kde by mohl být a jestli vůbec. Jako Litvínovák jsem s ní byl již předem spjatý i kvůli nádherným žlutočerným barvám, které v našem hokejovém městě hodně znamenají ;) Rok 2013 byl tím průlomovým a tak se chci o své zážitky trochu podělit.
V červenci se kvůli vedrům u nás o hodinu předsunula pracovní doba a já tak šel prvně o hodinu dřív z práce, využil jsem to a stavil se po cestě domů na potoce, kam jsem chodil na motýlice. K mému velkému a moc milému překvapení jsem po chvíli spatřil okolo prolétnout tohoto krasavce. Na motýlice jsem v ten moment zapomněl a začal svůj zrak upínat do dálky, zda se ještě neobjeví. Zmizel po směru toku a tak jsem mu šel pomalu naproti s nadějí, že se někde dole otočí a poletí zpátky. A to se skutečně stalo, navíc s tím, že si vybral snad svou jedinou zastávku právě metr ode mne. Ani jsem nedýchal a pomaloučku se našteloval tak, abych ho dostal do hledáčku. Do ideální pozice jsem se nedostal, protože ve chvíli kdy jsem v ní už už byl, přilétl sameček žlutoskvrnky a vyplašil ho. Ale nevadilo mi to, protože jsem i tak stihl udělat dva snímky za které jsem byl šťastný. Je to opravdu nádherná veliká vážka :).
Tento zážitek mě navnadil natolik, že jsem se rozhodl podniknout první výpravu za vážkami někam mimo „můj“ revír ;) S brašulem jsme nějaký fototrip plánovali už delší dobu a tak jsme v polovině srpna vyrazili zkusit štěstí s páskovci, přestože jejich sezóna pomalu končila a počasí už také nebylo ideální, stejně jako předpověď.Od Martina Černého jsem měl typ na lokalitu v Lužických horách, kde se vyskytují a dokonce nejen Cordulegaster boltonii, ale také Cordulegaster bidentata. Jsou navázány na lesní potoky s písčitým dnem, bidentata spíše na prameniště a tok blízko pramene. Samci za slunného počasí tráví nejvíce času letem nízko nad vodou po směru toku a zpět. Takto scanují víceméně identické trasy opakovaně stále dokola. Občas se objeví nějaká samice, které se jinak zdržují ukryty v okolním porostu, v korunách stromů či se vyhřívají na mýtinách a k potoku se uchylují víceméně jen za účelem kladení.
Na místo jsme dorazili v 9:15 - v tu dobu krásně svítilo sluníčko a tak jsme po chvíli hledání narazili na první kus a vzápětí pak na několik dalších. Hned zkraje jsem měl velké štěstí, že jsem natrefil na kladoucí samičku boltonii. Sledovat "šicí stroj" v akci byl nádherný zážitek. V pravidelném rytmu vpichovala zadečkem do písčitého dna vajíčka a zhruba ve vteřinových intervalech tak střídala polohu nad vodou a ve vodě – vážně úchvatná scéna. Stál nebo spíš klečel jsem jak přikovaný a nevěděl, zda mám dřív fotit nebo sledovat a vychutnávat si tento pohled. Nakonec jsem stihl obojí a ještě u toho opatrně volal na brašuleho, který se zrovna chvíli před tím zatoulal kousek níže po směru toku. Tímto jsem jim zcela propadl a moc si přál, aby i brašule mohl tento pohled spatřit.
Potom kolem asi třetí hodiny dorazil i Martin Černý se svojí odchytovou výbavou s tím, že nám chtěl počmárat i ty zbylý nepočmáraný :D .. chvíli jsme pokecali a Martin nám ukázal místo, kde lze narazit na bidentatu, do té doby jsme byli jen s boltoňáky :) .. Martin zůstal u toku s váhou a myslel, že bude značit s tím, že nás "zaúkoloval", kdybychom narazili na samičku, ať houknem, páč je to vzácný úlovek po němž každý vážkař v Čechách prahne ;) Nevím čím to je, ale hned jak jsme přišli na ono místo s výskytem biidentaty, uviděli jsme velikou nádhernou tlustou samičku jak klade do bažinek. Samičky jsou už tak znatelně větší než samci a tato byla zvlášť naducaná :) Ono to tam bylo téměř nefotitelný, všude tráva a malinký loužičky v ní, kam zalétala "vyšívat" Byli jsme z ní i tak unešení, párkrát jsem cvaknul a došel pro Martina s fotkou na display, aby se přesvědčil, zda je to skutečně ona. Martin potvrdil, že ano, sbalil výbavu a už jsme na ni byli tři. Byla to docela sranda jí tam stopovat a zkoušet jí dostat ostrou v té tmě a mezi trávou. Martin nasadil blesk a já viděl poprvé takový aparát s třístovkou a bleskem v akci a musím uznat, že v těchto podmínkách i blesk, který jinak nemám rád, může být dobrým pomocníkem. Ale to je výjimka :D :D – rád ho nemám pořád :D Chvilku jsme jí naháněli, než zmizela v korunách a my šli s brašulem potom ještě kouknout proti toku nahoru. Martin zůstal v očekávání návratu samičky, no nakonec se vrátila akorát spolu s námi, když jsme se s brašulem zase vraceli zpátky. To už slunce bylo za stromy úplně a na místa kde jsme fotili, nesvítilo, prosvítalo jen na pár místech na protilehlou stráň. Na samičku jsme tedy byli opět tři a vůbec nám v tu chvíli nevadilo, že se pohybuje na v podstatě nefotitelných místech za špatných světelných podmínek. Bylo totiž úžasný sledovat ten její neúnavný šicí stroj, kdy přelétala z místa namísto a všude udělala nějaký ten steh :) Nevím kde ty vajíčka teda brala :D
Po této zkušenosti jsem nemohl odolat a po týdnu jsem se rozhodl na místo ještě jednou vrátit. Předpověď totiž již byla příznivější, a když brašule měl tentokráte již pracovní víkend, vyrazil jsem sám. Trochu jsem se obával vysokého data, jelikož sezóna páskovců už byla u konce a tak i četnost výskytu značně poklesla. Den jsem si přesto užil výtečně a setkal se s oběma druhy. Plnohodnotně jsem si tak pořídil i nějaké snímky Cordulegaster bidentata.
A tím se už loučím, nádherné chvíle, nádherné pohledy, nádherné okamžiky uprostřed přírody s těmito krásnými tvory. Přeji každému milovníku těchto tvorů, aby zažívali taktéž co nejčastěji ty chvíle, kdy se srdce rozbuší a dech zastaví :)
Foto a text : Roman Litovčenko